Hrad postavený Karlem IV. v letech 1348-1355 k ochraně říšských korunovačních klenotů a listin a k oslavě panovnického a říšského majestátu. Jeho význam měla zvyšovat i sbírka cenných ostatků. Obranný systém hradu byl založen na výhodné poloze a systému manů, kteří za poskytnuté výhody měli hrad v případě potřeby bránit, či na něm vykonávat jiné služby. Karlův syn Václav IV. neměl již Karlštejn v takové oblibě, za husitských válek byl oporou katolíků. Král Zikmund odvezl část jeho pokladů pryč ze země, část padla na žold hradní posádce. Po skončení válek byl hrad až do roku 1625 spravován vždy dvojicí purkrabí. Nejvýznamnější z nich byl Jáchym Novohradský z Kolovrat, který zde pod vedením architekta Oldřicha Avostalise de Saly provedl renesanční přestavbu, která zachránila hrad před postupným zánikem. 17. a 18. století znamenalo úpadek hradu, který byl zpravidla pronajímán do soukromých rukou, r. 1755 byl Marií Terezií darován Ústavu šlechtičen. Obnovení zájmu o hrad přineslo až 19. století, v jehož závěru byl hrad poměrně necitlivě v duchu purismu restaurován Josefem Mockerem. Od r. 1918 je ve vlastnictví státu.
V nejvýznamnější části hradu, kapli sv. Kříže, se dochoval unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů Mistra Theodorika znázorňujících Nebeské vojsko Kristovo. Přístupné jsou prostory Císařského paláce, Velké a Mariánské věže a Studniční věž s 80 metrů hlubokou studnou, k zajímavým interiérům patří Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královská ložnice, Audienční síň, Sál předků s portrétní galerií českých panovníků, Hodovní síň a Hradní pokladnice v Mariánské věži.
Historie:
Karlštejn zaujal mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Nevznikl jako správní centrum panství nebo královské sídlo, ale od počátku byl určen jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek relikvií a říšských korunovačních klenotů. Pojmenován byl po svém zakladateli Karlu IV., českém králi a císaři Svaté říše římské.
Stavba hradu byla zahájena v roce 1348. Podle historických kronik pozdější doby byl Karlštejn založen 10. června za účasti pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Během několika let byl již připraven pro pobyt krále a císaře, který je doložen roku 1355. Karel IV. dohlížel na dostavbu a především výzdobu hradu, jehož dispozice byla podřízena neobvyklé funkci a poslání. Architektonická posloupnost hradu začínala nejníže umístěnou studniční věží a purkrabským domem na hlavním nádvoří. Dále pokračovala mohutným císařským palácem a nad ním menší, tzv. Mariánskou věží. Stavba hradu vrcholila samostatně opevněnou Velkou věží s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátostniny a říšský korunovační poklad. Od počátku husitských válek zde pak byly téměř 200 let uloženy korunovační klenoty českých králů a archív český. Kaple sv. Kříže byla vyzdobena 130 deskovými obrazy z dílny Mistra Theodorika, světově unikátní gotickou galerií, dochovanou do dnešní doby. Stěny i strop kaple pokrývala zlacená výzdoba, do níž byly zasazeny polodrahokamy a skleněné čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. Není divu, že již kronikáři Karlovy doby napsali ve svých záznamech, že není v celém světě kaple takové nádhery.
Do stavební podoby hradu zasáhla pozdně gotická a zejména renesanční přestavba, provedená v době Rudolfa II. dvorním architektem Ulriccem Aostallissem,. Dnešní podobu získal hrad v průběhu stavební restaurace na konci 19. století, kterou v duchu purismu vedl přední architekt Josef Mocker.
|
